F á č k a

Po delší pauzičce jsem se odhodlala ušetřit si chviličku a přidat sem i nějaký ten písemný příspěvek se snahou být co nejelegantněji vtipná (když už to mám v horoskopu) :) - posouzení, jak se mi toto předsevzetí podařilo zrealizovat, ponechám na čtenáři.

Jako tzv. "starter" jsem před mejdanem, který pro nás na sobotní předkvětnonedělní večer připravil náš zaměstnavatel jako oslavu 10. výročí jeho působení v mé rodné zemi, zorganizovala výjezd na tradiční Matějskou pouť. Počet zúčastněných se pravda značně odlišoval od počtu pozvaných, ale to rozhodně nezabránilo tomu, aby naše "ČERNÉ KOMANDO" nemohlo roztočit své peněženky, hlavy, nohy, ruce, žaludky a jiné tělesné orgány a zakřičet si, či zanadávat, co hrdlo a možná i něco jiného ráčí. Evči, Hance i Peťovi děkuji, že dorazili a snad ničeho z toho, co zakusili, nelitují. O negativních následcích této show mě doposud nikdo neinformoval, z toho tedy předpokládám, že ač jsem se s nimi mohla pobavit jen necelou hodinu, proběhlo i bez mé přítomnosti  vše v naprostém pořádku. A příští rok zas, ne? :)

V sobotu 27. 3. měla celkově Praha dost náročný sportovní program, který některé tak zmohl, že na samotnou party nemohli dorazit (Anička by po Půlmaratonu mohla vyprávět). To já třeba podnikla výlet na rozhodující hokejové utkání čtvrtfinále extraligy Slavia x Zlín. Přiznám se, že už dlouho jsem si nezanadávala tak jako na tomto zápase. Můj rodný Zlín, aby vykřesal naději k postupu do semifinále potřeboval vyhrát, což se mu i přes veškerou snahu nepodařilo a Růžičkovy Sešívané pustil do dalších bojů...  "Ale co," řeknu si v duchu "půjdu ten žal zapít aspoň na party..."

Tak tam (do Veletržního paláce) dorazím, vidím Kočičkovou, jak vykládá jakési rady o tom, jak jakékoliv nové vztahy pořízené v alkoholovém opojení lze praktikovat opět pouze v alkoholovém opojení a říkám si, myslím, že jsem přišla tak akorát včas:). Ester to v deset večer zabalila (jen tak mezi námi, musím se podívat, na kolik nás ty její tři hodiny vyšly, ale co, přejme jí to, přece jí nebudem závidět), pak nastoupila trojička Matěj Rupert, Roman Holý, Tereza Černochová (jen tak mezi námi, musím se podívat....) a po deseti minutách povinného tancování jsem uvítala Hančin návrh: "pojďme dolů omrknout břišní tanečnice". Cestou jsme potkaly výraznou Báru, asistentku naší Patricie, která mě položila asi nejzásadnější otázku toho večera: "Co piješ?" :) To jsem si uvědomila, že bych si měla něco objednat. Tak jdu k báru, objednám si mojito a co dostanu? Colu. Ok, říkám si, asi vypadám na to, že už mám dost... No, mohla bych tady popisovat celé ty dvě a půl hodiny, které jsem na mejdanu strávila, ale asi by to bylo čtení na dobrou noc. A tak nenásilně přeskočím několik desítek minut dopředu posilněná 1,5 dávkou natřikrát objednaného mojita, 1 colou a 1 bruschetou s mašrůmama, a říkám si: "půl jedná, nejvyšší čas zjistit, jak se vlastně dostanu dom"... cože? ono to jede jen jednou za hodinu? cože? když neodjedu v 00:46, tak budu muset v 01:46 s tím, že cesta bude trvat téměř dvě hodiny? ... no, ještě že se ke mně zrovna přichomýtl Jarda, jenž zrovna "balil své zavazadlo" - Andrejku. To byla životní šance a tu já nemohla nevyužít, takže už v půl druhé jsem mohla ležet ve své luxusní posteli a přemýšlet, že to vlastně byla fajn prožitá sobota, i když byla o hodinu kratší (asi proto ten autobus jel ke mně dvě hodiny)... A tímto své postřehy uzavírám s velkou omluvou pro Ty z vás, kteří stále čekáte na nějaký ten fórek a namísto toho jsem nabídla jen žvásty žvásty a zase žvásty... jiná už nebudu :) :(

A co Vy? Jak byste Vy zhodnotili VF party, pro některé z Vás prémiovou? Pište, necenzuruju žádný příspěvek... :)